Když jsem na otázku, jestli s mým partnerem strávím zbytek života, odpověděla "jasně, že jo" (žádná vzletné romantické ano, prostě já), měla jsem doplnit, že se kvůli tomu nebudu rvát do bílé a on do smokingu. Zalezeme si před celým světem pod peřinu a tam se můžeme o naší lásce ujišťovat do aleluja. Jenže já netušila, že svatba je klišeplná potvora, která všechno opravdové na lásce zabíjí.
Bezprostředně po žádosti jsem byla ta typická nadšená nevěsta ( naivní, hlavně naivní!), která si vysnila svůj den plný vůně duhy, záře světlušek a slz dojetí jednorožců. Prostě hlavně nestresovat. Chceme si to užít.
První kolo v pohodě. Na matrice ještě coby Jarošová stvrdím, že od 21.7. budu Křižáková. Opravdu jen Křižáková? Ne Klára Jaroš Křižáková? Ne Klára Křižák Jarošová? Klára Křižák Jaroš? Klára jarošovský křižák? Ne. Křižáková.
Druhé kolo trochu drhne. Šaty coby éterická víla se do prostředí zámecké restaurace prostě nehodí. Ani nikde nejsou. Pokud nechci jít v noční košili. Ze všech výloh na mě čumí jasná devadesátá léta. Nevěsta jak dortík, jen přidat šlehačku. Komu se však nelení, tomu se zelení ( v tomto případě bělá), stačí zamířit do většího města a z dortíku je ze mě..no prostě nevěsta. Do víly daleko.
U výběru hudby padne nejedno víno, protože na tohle už šla Božka od vedle a tohle si zas dá Květa (a když Květa zjistí, že jí to chceme ukrást, málem místo láhve padne facka). Nic. S trojkou v oku vybráno.
Zatěžkávací zkouška nastává se seznamem hostů. Protože toho debila zvát nebudeme, protože se kdysi bavil s tou krávou. Chceme si to hlavně užít. Ale nechceme ve spojitosti s naším dnem vídat kyselé ksichty a někomu způsobit pocit křivdy. Z malé svatby je osmdesát hostů. Přes vyškrtání všech krav a debilů.
Posud všechno fajn.
Pak ale zjistím, že dceři nohu nezmenším. Né, že bych si takové věci běžně přála. Ale ona vyrostla z bot. Z TĚCH bot. Po hysterických scénách, že žádné jiné, už nebudou TAKOVÉ mě můj nástavájící s klidem anglického lorda (proto si ho beru!!!) vezme do Tesca. A TĚCH je tam naštěstí plno.
Někde jsem četla, že štěstí se vždycky vykálí na hromadu. Jsem přesvědčená, že to samé platí i o neštěstí. Jinak si nedokážu vysvětlit, že se na celé planetě nenajde nikdo, kdo by byl natolik známý a důvěryhodný, že by pohlídal mé sestře (svědkyni!) děti a zároveň nebyl čestným hostem na svatbě. Takže v osm večerka, ségra. Nevadí. Chceme si to hlavně užít.
To od toho zlatníka...to už ale není neštěstí. Jsem přesvědčená, že ho někdo navedl. Jinak si nedokážu představit, proč by ta zákeřná povaha místo data našeho sňatku na prstýnky vyryla datum našich rozluček se svobodou. O tom, že to bude rovněž velký den, nepochybuje ani jeden z nás. Stejně jako o tom, že pro zlatníka bude velký den, až se vrátí z dovolené.
A jestli jsme si mysleli, že když pozveme každého Jardu od vedle, tak nebudou kyselé ksichty, tak to jsme byli těžce mimo. Protože jsme nevěděli, že Jarda od vedle by rád šel se svou přítelkyní a nepozvat ji od nás bylo prostě sprosté. Jsme horší povahy, než ten zlatník.
A na závěr bych ráda doplnila odpovědi na nejčastější dotazy.
Nebudu dusit holubice! Ta zvířata nemůžou za to, že podepisujem papír!
Nebude fotokoutek! Jestli se chcete vyfotit s knírem, nechte si ho narůst!
Nebude cukroví! Je to svatba, ne Vánoce!
Nebude kolona! Jak jinak bychom před Jardou od vedle utajili, že jsme ho nepozvali???
Na další dotazy neodpovídám. Jdu rozcupovat šaty, sežrat dort a ujistit se, že si to chci hlavně užít.