Je mi srdečně jedno, jestli máte haranta naspeedovaného cukrem, nebo jeho lejno vypadá jak tyčinka corny plná chia semínek, ovoce a špaldové mouky. Je mi jedno, jestli vaše dítě necháváte vyřvat, nebo ho nosíte do strhání shrbená jako Quasimodo. Je to vaše věc. Jen mám jednu prosbu. Docela skromnou. Vyřaďte mě ze svého hledáčku. Do toho, jak to dělám já, je vám tyčinka corny.
Co se týče mého mateřství, začínám kolem něj stavět pevnost neproniknutelnější než je sám Azkaban a Alcatraz. Už jsem si vcelku zvykla na to, že společnost má tendence mou dceru vychovávat se mnou. Kdejaký odborník ví, jak dlouho bych měla kojit, každá druhá čerstvá absolventka nutričního poradenství, čím ho krmit a jen a pouze fyzioterapeut, co mu obout. Což o to, není nad to slyšet dobře míněnou radu. Natož od člověka, který tomu hoví.
Na co si ale nezvyknu, jsou ostatní matky, které s porodem začaly být chytřejší než rádio.
Přísahám bohu. Zažila jsem rivalitu na mnoha úrovních. Pracovní, přátelskou, milostnou. Nikde jsem ale nepotkala tak zlá stvoření, jako právě na mateřské dovolené. Z té či oné skupiny, to je úplně jedno. Pokud to děláte jinak, zasloužíte si lynč. Protože porod znamená patent na rozum. A diplom na to, jak vychovávat každé dítě na celé planetě. A pokud to dělá někdo jinak, je třeba použít veškerou munici.
Dámy, já vám rozumím. Doposud v životě nic. Nějaká ta škola, aby byl papír, nějaká ta práce, aby byl keš, nějaký ten chlap, abyste se mohly ulít na mateřskou. Na mateřské nuda, všechny kámošky i starý v práci. Tak se sčuchnete s dalšími ladies se stejným osudem. Na lavičce s cigaretou, na internetových skupinách.
Nejsem chytřejší než rádio. Jen maminka, která se snaží vše dělat podle nejlepšího vědomí a svědomí, jako každá z nás, ať tou či onou cestou. A věnuji tomu veškerý čas, tedy nemám prostor na to, abych s vámi řešila, která z nás je horší. Tak nechcete se na to konečně už vykašlat, a ten čas věnovat vašemu dítěti?