Nezařazené
Klára Jarošová
Už se nikdy nebudu vdávat
Chceme malou svatbu. Chceme se vyvarovat veškerých klišé. A HLAVNĚ NECHCEME STRESOVAT A CHCEME SI TO UŽÍT. Tyhle věty si pamatujte. Jsou snad větší klišé než přidušené vypuštěné holubice.
Klára Jarošová
Mateřství není věc veřejná
Proč se všechny matky starají, jestli kojím, v kolik chodí malá spát nebo co jí dávám jíst? Začínám rozumět tomu, proč nás společnost degradovala na tvory, kteří nemají co na práci.
Klára Jarošová
Diagnóza: Matka
Používáme plurál. Zdrobněliny. Všechny vytáčíme s všudypřítomným kočárkem. Nálepku matky na mateřské dostane časem takřka každá z nás. A jednoduché to rozhodně není.
Klára Jarošová
Fousaté léto, sbohem!
Jedna věc je v České republice nesporná. Všichni se nemůžeme dočkat, až ten malý úchylně vypadající chlapeček s bíbrem pěkně potáhne z televizních obrazovek a vezme s sebou toho svého knírače, strašáka do zelí i ten protivný song.
Klára Jarošová
Já versus Spiderman a jiná havěť
Znáte to taky? Ledový pot, komické výstupy a pobavené okolí. Arachnofobikům a jiným fobikům - nebojte, nejste v tom sami!
Klára Jarošová
Kult dítěte. Neskončíš-li v příkopě, jsi špatná matka
Kojíš? Pak to budeš dělat minimálně do dvou let věku dítěte. Dáváš cumel? Zaděláváš si na kriminální živel.
Klára Jarošová
Žraločí ústa kouzelné bedýnky
Že v televizi dávají místo programu malou hnědou kouřící hromádku, je známá věc. Neznámá věc je, že přes svou prostotu, jednoduchost a nenápadnost, je tahle hromádka návyková.
Klára Jarošová
Každý den tančím s drakem aneb jak jsem stala (ne)normální matkou
Nejsem mateřský typ. Mimina mi vždycky tak trochu připomínala mistra Yodu. Byla stejně malinká, vrásčitá a záhadným způsobem roztomilá.
Počet článků 8 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1911 |
Vždycky jsem tvrdila, že nebudu mít blog. Smrdělo mi to sebechválou a samožerstvím, jako špatně vyretušované selfie. Od prosince loňského roku jsem ale na mateřské dovolené a mozkové závity se mi pomalu, ale jistě, zanášejí masozeleninovými příkrmy. Takže jsem se rozhodla je čas od času propláchnout a svěřit své problémy internetovému světu. Za stálého ujišťování, že nemám nic společného s těmi zmalovanými čtrnáctiletými slečnami, které na svých stránkách popisují, kterým koncem se má používat řasenka, a myslíc především na Neviditelného psa a Ondřeje Neffa, kterého lze považovat za zakladatele prvního českého blogu. Sebe samu považuji za nenormální matku ( Všechny jsme. Bez výjimek. A ty, co se tváří, že jsou, jsou na tom vůbec nejhůř), která je zcela nekritickým fanouškem své dcery, scifi, fantasy a humoru tak černého, že by mohl sbírat bavlnu. Na závěr bych jen chtěla dodat, že budu ráda za jakoukoliv kritiku, diskuzi a podněty, protože texty, jež nevzbuzují reakci, jsou pro mě texty mrtvé. Takže s chutí do mě (za touto větou, prosím, nehledejte erotický podtext). Vždycky jsem tvrdila, že nebudu mít blog. Ale taky jsem tvrdila, že vždy bezvýhradně poslechnu rodiče, nikdy se neobarvím na blond a nebudu mít děti. Tak mě neberte tak vážně.